Aha, tak toho je asi ještě kontroverznější téma, než byly obiloviny. A budu k Vám upřímná, mám ze sóji stále trochu smíšené pocity. Dostatečně tepelně upravená sója je bezpochyby nejefektivnějším bílkovinným zdrojem v krmné směsi, o tom žádná. Druhá věc je, a zde opravdu neprezentuji žádné vědecké poznatky, ale jen svůj pocit – sója není přirozenou plodinou pro naše zeměpisné šířky a je otázka, jestli si při jejím využívání v moderním krmení koní trochu neprotiřečíme, když se snažíme o návrat k co nejpřirozenějšímu krmení. Tady je ale nutno podotknout, že i životní styl koní je jiný než býval, když se toulavě pásli. Dnes po nich chceme náročné sportovní a pracovní výkony, už se nejedná jen o občasný úprk před hladovou pumou, nýbrž o systematický pravidelný trénink a účast na soutěžích. Z toho mi vyplývá, že krmit sóju je skvělý nástroj jak podpořit svalový růst u makajících koní, ale zároveň je to zcela zbytečné u koní, které bych nazvala opačně „nemakačenko“. Proti argumentu, že sója není našim koním přirozená se staví jiný rozpor - kolik koní v našich stájích je geneticky „místních“? Spousta z nás má koně arabské, americké a další plemena z různých částí světa. A vzhledem k této koňské „globalizaci“ je už opravdu těžké říct, co je danému koni přirozené a co ne. Neoddiskutovatelným faktem je, že sója je nejkvalitnější rostlinnou bílkovinou co do obsahu jednotlivých aminokyselin a obsahuje také další významné nutriční látky, jako například lecitin, vitamín K, vitamíny skupiny B, měď, hořčík, mangan. Takže zapomeňme teď na „terroir“ a pojďme se trochu zorientovat v tom, co může sója našemu koni dát a jaký je rozdíl mezi jednotlivými sójovými produkty.
Sóju tedy můžeme vřele doporučit zejména pro sportující koně, hubené koně, laktující kobylky a starší koně, u kterých je potřeba podpořit a udržet osvalení. Často se krmí i mladým rostoucím koním, tam je ale důležité dávat velký pozor, aby kůň nebyl překrmován tímto bílkovinným krmivem. Nadměrné krmení bílkovin může být pro koně velmi škodlivé, je to zcela zbytečná zátěž pro koňské ledviny a játra. Co se týče obsahu bílkovin, tak nejbohatší je rozhodně extrahovaný sójový šrot, který obsahuje přibližně 45-50 % dusíkatých látek. Získává se z endospermu (taková ta mezislupka) sójového bobu, který je odpadním produktem při lisování sójového oleje, a tudíž je takřka zbaven tuku (obsah tuku jen cca 2 %). Sójový šrot je tepelně upravován a extrahován. Termická úprava sóji je naprosto nezbytná, likviduje totiž tzv. antinutriční látky, které jsou obsaženy v surové sóje. A co to jsou antinutriční látky? To jsou takové ošklivé látky, které brání vstřebávání živin, snižují stravitelnost proteinu a způsobují například také velké prdy.
Druhým termicky upraveným sójovým produktem je extrudovaná sója. Extruze stejně jako extrakce likviduje plísně a bakterie a prodlužuje trvanlivost. Tento produkt má o něco méně deklarovaných dusíkatých látek než extrahovaný šrot, přibližně 35 % a je podstatně tučnější – obsahuje kolem 18 % tuku, což se zdá být na první pohled benefit, ale pojďme se podívat na sójový tuk trochu blíže. Sójový tuk nebo sójový olej je pro koně velmi nevhodný z důvodu nadměrného obsahu Omega 6 nenasycených mastných kyselin, které jsou pro-zánětlivé a bohužel často převažují nad proti-zánětlivými Omega 3. Důležitý je tedy vyrovnaný poměr trojek a šestek, aby v těle koně (i člověka) nevznikalo pro-zánětlivé prostředí zhoršující zdravotní stav - zejména pak chronické zánětlivé stavy jako je například artróza, metabolické poruchy, apod. Poměr omega 3 ku 6 je v sójovém oleji cca 1:8, pro srovnání lněný olej, který povařujeme za ideální má poměr 4:1.
A pak jsou tu sójové vločky, třetí možnost tepelné úpravy sóji. Vločky mají podobné nutriční hodnoty jako extrudovaná sója, jsou dobře stravitelné, a navíc ze všech tří úprav nejstabilnější – mají tedy nejdelší trvanlivost. Navíc jsou i poměrně zchutňující složkou krmné dávky. Nicméně i sójové vločky obsahují velké množství sójového oleje, přibližně 17%.
Pokud tedy chceme těžit z kvality sójové bílkoviny, je nejvhodnější vybrat variantu, která obsahuje co nejméně sójového tuku, abychom do krmné dávky zbytečně nedodávali téměř všudypřítomné a překrmované omega 6 nenasycené mastné kyseliny. Nejméně tučnou variantou je sójový šrot. V našich Báječných směsích používáme sójový šrot v podobě suroviny sojalen (nebo také linusoy), kde se na šrot během extruze naváže lněné semeno a doplní se tak bílkovina velmi kvalitním lněným tukem. Podíl odtučněné sóji je v tomto případě cca 40%, což nám k doplnění bílkovin bohatě stačí. S bílkovinami je v krmení koní potřeba zacházet opatrně, pro záchovu koni zpravidla stačí pokrytí potřeby bílkovin z kvalitního sena. Proto sóju přidáváme jen do těch směsí, které jsou určeny koním pracujícím, hubeným, špatně krmitelným nebo bezzubým, pro které je příjem sena už problematický.
Pokud sestavujeme krmnou dávku pro koně, tak sóju kombinujeme nejlépe s řepnými řízky nebo s vojtěškou. Pokud sestavujete krmnou dávku pro sebe, tak se doporučuje upřednostňovat fermentované sójové výrobky, jako je třeba tempeh nebo natto. A řízky už si k tomu dávat nemusíte.
Zapomněla jsem na to GMO, že jo? To tak trochu úmyslně. Ono to u nás zatím moc k vidění není, setkáváme se převážně s produkty z české sóji, zpracované v České republice a bez použití GMO odrůd. Pokud jakýkoli produkt obsahuje GMO surovinu, tak musí být náležitě označen. My v prodeji žádnou GMO plodinu nemáme, proto, myslím, můžu nechat toto další kontroverzní téma stranou. Uff.
Perspektivy sóji v ČR. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2005. Agricultura - scientia - prosperitas.
Meyer,H. - Coenen, M.: Krmení koní - Současné trendy ve výživě koní, 2003.
Worth, M.: The Horse nutrition, 2010.